Rozmnožování
Cílem a snem každého chovatele by mělo být rozmnožení chovaného druhu.
Nejprve si rozlišíme pohlaví želv. Určení pohlaví je možné od 20cm, přibližně se dá určit již při 15cm,ale to není stoprocentní.
Samec je větší než samice má podélný tvar krunýře, jeho plastron je vyklenutý a má podstatně delší ocas. Viz obrázek
Samice je podstatně menší, tvar krunýře je více oválný a má krátký ocas. Plastron je rovný. Viz obrázek 2.
Pohlavní dospělost:
Želvy uhlířské pohlavně dospívají ve věku 6-10let. Spíše než na věku záleží na velikosti chovanců, u želv uhlířských je to 25cm. Želvy uhlířské se páří po celý rok, větší aktivitu můžeme pozorovat v letních měsících. Samec se snaží upoutat pozornost samičky kývavým pohybem hlavy, snaží se jí zastavit a pronásleduje ji po celém výběhu. Když je samička připravená na páření nechá samce, aby na ni vlezl. Vyklenutý tvar plastronu mu pomáhá se na samici udržet. Během páření vydává samec dobře slyšitelné zvuky. V období páření doporučuji přidávat želvě více vápníku. My přidáváme vaječné skořápky. Vaječné skořápky mají k dispozici celý rok, ale v období snůšek spotřebovávají více vápníku.
Samice klade 1- 12 vajec zhruba 4-5krát do roka, zde záleží na věku a velikosti samice. Vajíčka klade do jamky vyhrabané v hlíně, po vykladení vše pečlivě zahrabe a hlínu udusá. Samotnému kladení předchází hrabání tzv. zkušebních jamek, tyto želva většinou nezahrabává. To, že želva naklade vajíčka, ještě neznamená, že jsou oplozená. Občas se stává, že i přes přítomnost samce k páření nedojde a samička naklade vajíčka neoplozená.
Jak poznáme oplozená vajíčka:
Samice želv snáší vejce i bez přítomnosti samce, ty však budou neoplozená, pokud máme jistotu, že nebyla dříve v kontaktu se samcem. Pokud byla dospělá samice dřív v kontaktu se samcem, je možné, že budou vajíčka oplozená. Samice si může sperma uchovat na později.
Oplozená vajíčka poznáme již po pár dnech. Prosvítíme-li je baterkou, můžeme vidět bílý flíček, který se postupně zvětšuje, až se roztáhne po celém vajíčku. V pozdější době inkubace můžeme vidět i žilky a zárodek. Ke konci inkubace již není vajíčko vůbec průsvitné, je pouze vidět vzduchová kapsa. Neoplozené vajíčko zůstává průsvitné po celou dobu inkubace.
Inkubace:
Naklade-li nám želva vajíčka a je-li šance, že budou oplozená, měli bychom se vždy pokusit vajíčka inkubovat.
Inkubace u želv uhlířských trvá 120-180dní. Čerstvě vylíhlá mláďata měří kolem 5cm.
Vajíčka opatrně vyjmeme z hlíny a umístíme je do připravené misky. Je důležité vajíčka do misky ukládat ve stejné poloze v jaké je vyjmeme z hlíny. My inkubujeme na vlhké směsi vermikulitu s perlitem. Je důležité, aby tato směs nebyla ani příliš suchá, ani příliš mokrá. Vajíčko má prodyšnou skořápku a u příliš suché směsi by mohlo dojít k vyschnutí vajíčka a naopak u příliš mokré směsi k jeho plesnivění. Vlhkost v inkubátoru by se měla pohybovat okolo 85-90%.Pokud se nám na stropě inkubátoru sráží voda, musíme zamezit tomu, aby kapala přímo na vajíčka, protože by mohlo dojít k ucpání pórů ve skořápce a k zadušení zárodku. Teplota se má pohybovat v rozmezí 28-32stupňů. My inkubujeme s poklesem denních a nočních teplot, kdy v noci je teplota od 28 do 30 stupňů a ve dne je od 30-31 stupňů. Inkubátor máme vybavený na zadní stěně topným kabelem a regulaci teploty zajišťuje termostat. Ve spodu inkubátoru jsou dvě nádoby s vodou. V průměru po 140dnech, je-li inkubace úspěšná, se začnou klubat želvy z vajíček. Nejprve prorazí skořápku v jednom místě. K tomu mají tzv. vaječný zub, který jim pár týdnu po vylíhnutí odpadne.
Když se začne želvička líhnout, opatrně vajíčko přemístíme do mokrých hoblin (obr. 1). Mokré hobliny necháme před přemístěním vajíčka nahřát v inkubátoru na stejnou teplotu. Želvičce s líhnutím nijak nepomáháme. Líhnutí může trvat od pár hodin i po celý den.
V tuto dobu je důležité zajistit dostatečné zvlhčení skořápky. Kdyby skořápka vyschla, mohla by v ní želvička uvíznout a nedokázala by se vyklubat, nebo by se snažila protáhnout malým otvorem, což má za následek deformaci krunýře. Hobliny mohou být hodně mokré, protože již nehrozí ucpání pórů ve skořápce a zadušení želvičky, avšak musíme dát pozor, aby se želvička po vylíhnutí nemohla utopit, takže přebytečnou vodu odlejeme. Želvičky se líhnou se žloutkovým vakem (obr. 2), který zpravidla do 5dnů vstřebají. Po tuto dobu je necháme ještě v inkubátoru na čistých mokrých hoblinách. Po vstřebání žloutkového vaku, kdy již nehrozí jeho protrhnutí a poranění želvičky ji přemístíme do připraveného terária. Většinou již druhý den po přemístění želvičky přijímají potravu. Plastron ještě nemají zcela uzavřený, ale to se jim do pár dalších dní zcela zahojí (obr. 3). Po vylíhnutí mají želvičky velice měkký krunýř, takže musíme dávat pozor, abychom je při manipulaci neporanili.
Během inkubace s vajíčky nijak neotáčíme ani nemanipulujeme, mohlo by dojít k uhynutí zárodku.
obr. 1 obr. 2
obr. 3
Problémy spojené s rozmnožováním:
obr. 4
Zadržená snůška: Toto jednání může mít několik příčin. Želva může vajíčka zadržovat z důvodu, že nemá vhodné místo ke kladení, ze stresu, nebo z důvodu, že je vajíčko příliš velké a neprojde porodními cestami. Poznat, že želvička zadržuje vajíčka, není vůbec jednoduché a vyžaduje konzultaci s odborným plazím veterinářem.
Jak to probíhalo u nás: Naše chovná samice začala hrabat jamky v kladišti, bohužel jamky zůstávaly stále prázdné. Po čtrnácti dnech hrabání a zkoušení, přestala samice jíst. To se někdy stává, když má samice hodně vajíček, že před kladením nejí, nebo jí střídmě. Po týdenním půstu samice začala znovu jíst, avšak vajíčka nevykladla a ustala i s hrabáním jamek. Asi po týdnu přestala opět žrát, ale nehrabala. A to byl signál, kdy jsme se rozhodli vyhledat veterináře. Z rentgenu se zjistilo, že má želva v sobě 5 vajíček (obr. 4). Veterinář všechny vajíčka pečlivě změřil, aby zjistil, jestli je může želva vyklást sama. Někdy se stane, že je vajíčko příliš velké a musí se přistoupit k zákroku. V našem případě však byla vajíčka v normální velikosti. Veterinář s námi tedy probral možnosti léčby. Mohl by želvě píchnou injekci na vyvolání porodu. To s sebou nese určitá rizika, jako je potrhání porodních cest, úhyn z vyčerpání při opakované snaze vytlačit vajíčka, nadměrný stres. Rozhodli jsme se pro druhou variantu - čekat. Veterinář želvičce píchl pouze vitamíny a jeli jsme domů. Želvička fungovala naprosto normálně, jedla, byla aktivní, přibírala na váze, vylučovala, jen vajíčka stále nekladla. Po pár měsících jsme jeli na kontrolní rentgen. Tam se ukázalo, že se vajíčka posunula blíže ke kloace. Nebyl důvod vyvolávat porod, když se vajíčka posunula. Odjeli jsme domů a čekali. Po roce od zjištění zadržené snůšky nám samice vykladla všech pět zadržených vajíček. Bez injekcí a bez nutnosti operace.
Roztroušená vajíčka: Může se stát, že želva vajíčka naklade volně bez zahrabání, případně je naklade na několik míst. Toto chování může mít několik příčin. Buď želva nemůže najít vhodné místo na kladení (terárium bez kladiště), nebo jsou vajíčka neoplozená.
Špatná inkubace: Ano i toto je možné. Ačkoliv se zdá inkubace naprosto jednoduchá, není tomu tak. Bohužel i nám se jednou stalo, že čtyři vajíčka inkubovaná způsobem, jaký používáme od začátku, se nevyklubala. Co bylo příčinou se lze jen dohadovat. Možná přílišná vlhkost substrátu, možná bakterie. Příčin může být mnoho. Mnoho chovatelů veřejně neprezentuje nepodařené snůšky, my to také zvažovali. Není se čím chlubit, ale buďme objektivní i to se prostě stává.
Po 200dnech inkubace jsme se rozhodli nevylíhlá vajíčka odstranit z inkubátoru. Před vyhozením vajíček jsme pochopitelně chtěli zjistit, co se stalo, že se nevylíhla. Po otevření vajíček nás čekal smutný pohled. Byla v nich plně vyvinutá mrtvá mláďata, pokrytá plísní. Jak je to možné, že se želvičky nevylíhly? Neměli dostatek síly? Nepodařilo se dokončit vývoj vnitřních orgánů? Byly napadeny plísní při vývoji, nebo až po smrti? To jsou otázky, na které bohužel neznáme odpověď. Ostatní želvičky se vyklubaly v termínu, zdravé a naprosto v pořádku. Nezbývá, než si přát, aby se to již neopakovalo a dávat si při inkubaci pozor.
